V pozadí Thaçiho odmítnutí jednat s novým představitelem EU má být boj na domácí politické scéně. Neudržitelná dohoda se Srbskem či problematická výměna území mezi oběma zeměmi, kterou navzdory názorům Josepa Borrella otevřeně kritizuje i Lajčák, by mohly politicky pomoci pouze kosovskému prezidentovi. Otevírat otázku uznání Kosova na Slovensku v tomto čase nepovažují za vhodné ani Eduard Kukan, ani Vladimír Bilčík.
Přestože se nové pozice ujal už 3. dubna, poprvé do svého úřadu pro koronakrízu přišel Miroslav Lajčák až toto pondělí (25. května). Hned zpočátku je však jeho 12-měsíční mandát zvláštního představitele EU pro dialog mezi Bělehradem a Prištinou problematický.
„Nemám zájem zúčastnit se jednání, které povede Lajčák,“ uvedl podle portálu Pristhina Insight včera (26. května) kosovský prezident Hashim Thaçi. Důvodů má hned několik. Podle europoslance Vladimíra Bilcik i bývalého šéfa slovenské diplomacie Eduarda Kukan je ale Lajčáková národnost pouze záminkou.
První důvod Thaçiho odmítnutí má kořeny na domácí politické scéně. S novým evropským vyjednavačům měl podle prezidenta komunikovat poslední tři měsíce zejména jeho politický rival Albin Kurti.
Kurtiho strana Vetëvendosje vyhrála loňské volby a spolu s druhou Demokratickou ligou Kosova (LDK) následně odstavili třetí nejsilnější, domovskou stranu prezidenta Thaçiho, PDK. Přestože se novou vládu po roztržkách stále nepodařilo sestavit a skloňuje se i možnost předčasných voleb, její složení pod Kurtiho vedením by mohlo mít vliv i na pozici současné hlavy státu. Hashim Thaçi by totiž mohl čelit nejen obviněním z korupce při privatizaci, ale i vyšetřování válečných zločinů během kosovského konfliktu v 90. letech.
Druhým důvodem je politika za hranicemi Evropy. Kosovský prezident se už delší dobu netají tím, že by za stolem v hlavní roli ve vyjednáváních se Srbskem viděl nejraději představitele Washingtonu. Unie by v takovém případě mohla přijít o důležitou pozici právě v souvislosti s procesem konsolidace na Balkáně. „Plně důvěřuji americkému vedení,“ cituje Prishtina Insight Thaçiho.
Zapojení americké strany do procesu a případná srbsko-kosovská dohoda pod jejím vedením by navíc znamenala významné zahraničněpolitické vítězství pro prezidenta Donalda Trumpa, a to těsně před listopadovými prezidentskými volbami.
Washington pro kontraproduktivní aktivity na Balkáně ale kritizují mnozí, mezi nimi i Eduard Kukan. Z nemožnosti dohodnout se je zklamaný: „Vinou vrcholně nezodpovědné politiky americké administrativy došlo k rozštěpení vnitřních politických sil v Kosovu,“ přizvukuje bývalý slovenský diplomat.
Třetím, ačkoli podle pozorovatelů jen zástupný důvodem Thaçiho odmítnutí jednat se zvláštním představitelem EU, je již zmíněný fakt, že je Slovákům. To, že Bratislava stále neuznává samostatnost Kosova, je v zemi a zejména mezi její politickou elitou známá věc. Po tom, jak EU vybrala na post šéfa evropské diplomacie Španěla Josepa Borrella, jehož domovina stejně Kosovo neuznává, mohl být výběr představitele ze Slovenska pro Balkánci ještě zraňujúcejší.
Lajčák jako slovenský ministr zahraničí navíc hlasoval i za odmítnutí vstupu Kosova do UNESCO. Slovensko se také v roce 2018 zdrželo při hlasování o vstupu Kosova do Interpolu.
Analytik: Lajčák byl „příšerná volba“, no teď si „zaslouží respekt“
Ať už je odmítání Slováka Lajčáka pouze záminkou pro prezidenta Thaçiho nebo ne, na jeho nominaci, která může způsobit nežádoucí problémy, upozorňovali více ještě předtím, než Lajčák do úřadu nastoupil.
V jedné z nejtvrdších mezinárodních kritik, jakým kdy Lajčák v médiích čelil, upozorňovali v únoru respektování politologové Bodo Weber a Toby Vogel, že bývalý šéf slovenské diplomacie je pro tento post „příšerná volba“. Jeho jmenováním by podle nich Unie v trojstranném procesu přišla io poslední zbytky kredibility.
„Navíc neliberálním vláda v Bratislavě, v níž Lajčák působil, přece nemůže být to, čím by se chtěl chlubit,“ dodávali kriticky.
Toby Vogel EurActivu Slovensko řekl, že nominací Lajčáka udělala Unie „zbytečný přešlap“: „Jeho jmenování už od začátku naznačovalo zbytečné komplikace v procesu dialogu, který je dostatečně komplikovaný i bez tohoto rozptýlení.“
Jeho působení v úřadu ale zatím hodnotí pozitivně. Podle Vogela šel totiž nový speciální vyslanec Unie již od začátku svého mandátu „veřejně proti svému šéfovi“, vysokému představitelů EU pro zahraniční politiku Josep Borrell.
„Lajčák prokázal svou profesionalitu odsouzením nebezpečné myšlenky, že výměna území mezi Srbskem a Kosovem – jinými slovy etnické rozdělení Kosova – by celý problém mohla vyřešit a vytvořit stabilitu,“ říká Vogel a upozorňuje, že právě Borrell výměnu několika území podporuje. Vysvětluje, že do rizika střetu s vedením jel Lajčák s podporou některých silnějších členských zemí s podobným názorem, „za což si zaslouží náš respekt“.
Jakákoliv myšlenka výměny území otevírá podle Vladimíra Bilcik (Celkem / EPP), zpravodaje Evropského parlamentu pro Srbsko „Pandořinu skříňku nejen na Balkáně, ale i v širším mezinárodním kontextu a nemůže být dobrým začátkem ani koncem pro jakoukoliv udržitelnou dohodu“.
Bilčík si proto nemyslí, že by výměna území mezi Kosovem a Srbskem mohla přispět k udržitelnému řešení. „Potřebujeme dohodu, která bude přijatelná nejen pro obě strany, ale i pro širší region, přičemž bude udržitelná z pohledu mezinárodního práva a Evropské perspektivy pro západní Balkán,“ dodává europoslanec.
I analytik souhlasí s názorem, že kosovský premiér Thaçi nebrání zájmy Kosova, ale hraje spíše osobní, politickou hru. „Lajčák je nejviditelnější a nejotevřenější kritik chybné a nebezpečné dohody se Srbskem, která je ale největší nadějí Thaçiho zůstat mimo dosah prokurátorů, protože ta může obsahovat ustanovení o imunitě.“
Po tom, jak se zformuje nová, stabilní vláda, na kterou v Kosovu čekají od říjnových voleb, ztratí Thaçi podle Vogela možnost dohodnout se svým srbským protějškem Vučić.
Bilčík rovněž považuje za důležité vnímat Thaçiho kritiku vůči Lajčákovi zejména v kontextu kosovské domácí politiky. „Pokud v Kosovu nebude jasná a udržitelná vláda, dialog se Srbskem nezačne,“ přizvukuje Bilčík.
Řešení kosovské domácí politiky přes odkazy evropským představitelům považuje za „velmi nešťastné“: „Nejde o podkopávání pozice Miroslava Lajčáka jako osoby, ale je to podkopávání Evropské unie jako aktéra,“ říká.
„Jestliže dnes někdo nabízí jasný návod, osobu, politickou podporu, která má jasný mandát a časové ohraničení, tak je to jednoznačně Evropská unie. EU musí zapracovat na tom, aby dialog skutečně obnovila. Máme druhou šanci a třetí už mít nemusíme. “
Čas na změnu postoje Slovenska?
V souvislosti se slovenskou pozicí vůči Kosovu Bilčík navrhuje pozorně vývoj sledovat. „Když se Bělehrad s Prištinou dohodne na novém uspořádání vztahů, tak by na to měla jasným způsobem reflektovat i slovenská zahraniční politika nová slovenská vláda.“
Připomíná, že přesto, že Slovensko neuznává Kosovo, má dnes „vůči němu nejen aktivní diplomacii v osobě Miroslava Lajčáka, ale i aktivní styčný úřad v Prištině a pochopení v praktických věcech“.
„Jelikož se kartou slovenského neuznání stále hraje, pro Slovensko to nejsou to dobré signály,“ varuje. Důležité z jeho pohledu bude, aby Slovensko již brzy podpořilo například vízovou liberalizaci s Kosovem.
S Bilcik souhlasí i bývalý europoslanec Eduard Kukan, který do minulého roku vedl i Delegaci v Parlamentním výboru pro stabilizaci a přidružení EU – Srbsko. „Za této situace o tom na Slovensku zatím netřeba uvažovat,“ uvedl bývalý šéf slovenské diplomacie.
Po téměř dekádě nepokojů, které si v poslední z válek bývalé Jugoslávie vyžádaly asi 13 tisíc obětí, Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku ještě v roce 2008. O čtyři roky později Priština souhlasila, že největší problémy bude se Srbskem řešit dialogem pod vedením Evropské unie.
Konsolidace vztahů mezi Kosovem a Srbskem by nejenže uvolnila napětí mezi těmito zeměmi, ale podpořila i jejich mezinárodní ambice. V případě Evropské unie je normalizace vztahů jednou z podmínek Bruselu pro zahájení přístupových jednání. V případě OSN je řešení podmínkou Ruska, které Kosovu ve vstupu do struktur brání.
euractiv.sk
