ROZHOVOR „O tom, kdo bude českým premiérem, mají rozhodovat čeští voliči, nikoli bruselští papaláši. V České republice platí české zákony, nikoli bruselské rezoluce. Jsme a musíme zůstat hrdou a samostatnou zemí, a pokud dospějeme k názoru, že nás Andrej Babiš nebo kdokoli jiný nějak poškozuje, tak si to s ním musíme vyřídit sami a podle svého, a ne podle toho, co nám nadiktují panáci a tetky z té parodie na demokracii, které se říká europarlament,“ sdělil rázně poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) ke střetu zájmů českého premiéra, který řeší i v Bruselu. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také označil Tomáše Petříčka za nejhoršího ministra zahraničí, jakého kdy tato země měla, a ostře se vyjádřil i k dění kolem České televize.
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Foldyna
Ještě jsme spolu nemluvili od té doby, kdy premiér Andrej Babiš a ministr Tomáš Petříček vydali prohlášení, že kauza s ruským agentem a ricinem v jeho kufru byla činem kvůli sporům na ruské ambasádě. Česká republika kvůli tomu vyhostila dva ruské diplomaty. Co si o tom myslíte?
Zjištění, že naše tajné služby jsou ochotné naletět na takový nesmysl, jako je „agent s kufrem plným ricinu“, a že z nich unikají informace jako voda cedníkem, je v dnešní stále nebezpečnější době velmi zneklidňující. Myslím, že je čas na důkladnou reorganizaci našich bezpečnostních složek. To však od současné vlády nečekám. O ministru Petříčkovi nemá smysl vůbec mluvit. Je to nejhorší ministr zahraničí, kterého kdy tahle země měla. Proti němu byl i Bohuslav Chňoupek génius zahraniční politiky.
Sám jste v minulém rozhovoru označil kauzu a kroky pražských politiků za účelové provokace Ruska, které „mají za cíl odvést naši pozornost od skutečných problémů a hrozeb, kterým čelíme. Při nadávání na Rusko máme zapomenout na to, že se z Evropy pomalu stává jakýsi mix Afriky a Blízkého východu, že obrovská část Čechů žije na hranici chudoby, a že se stále zvyšuje vliv korporací a bank na politické rozhodování.“ Podpořilo výše uvedení prohlášení váš postoj?
Ano, podpořilo.
„Podlost může být zbabělou, jako je tomu v situacích, kdy jsou ničeny památky vztyčené na počest bojovníků proti nacismu a tyto ostudné činy jsou ospravedlňovány falešnými slogany boje s nevítanou ideologií a údajnou okupací,“ napsal Vladimir Putin podle serveru IDNES.cz v článku na serveru The National Interest. Odstranění památníku maršála Ivana Koněva považuje za příklad historického revizionismu, jehož projevy pozorujeme na Západě. Označil to také za podlé znesvěcování a urážení paměti. Jde podle vás o znesvěcování a urážení paměti?
Nevím, co Vladimir Putin myslí údajnou okupací. Pokud jde o rok 1968, tak nešlo o okupaci údajnou, ale o okupaci skutečnou. Jinak s jeho slovy zcela souhlasím. Jde skutečně o urážení paměti.
Do Rady České televize byli zvoleni tři noví radní. Hana Lipovská, Lubomír Veselý a Pavel Matocha. Jejich zvolení okamžitě vyvolalo bouřlivou diskusi o ohrožení veřejnoprávních médií, demokracie a snaze hnutí ANO ovládnout Českou televizi. Hrozí něco z toho podle vás?
Jediné, co hrozí, je, že se Česká televize začne chovat tak, jak jí ukládá zákon. Česká televize je od nástupu generálního ředitele Dvořáka ekonomicky devastována a Rada České televize nepodnikla nic, aby tomu člověku v likvidaci České televize zabránila. Obojí je v rozporu se zákonem a předpokládám, že se za to také někdo nakonec bude před zákonem zodpovídat. Od nástupu Petra Dvořáka do funkce se Česká televize postupně stala hlásnou troubou jedné jediné, v uvozovkách správné ideologie. I to je v rozporu se zákonem. Nemyslím si ale, že tři radní v patnáctičlenné radě mohou něco výrazně změnit.
Půjde pravděpodobně o dlouhodobější proces a je otázkou, kolik je na to času. Z toho, jak rychle a v jakém množství z České televize mizí peníze, lze usuzovat, že už moc času není. Je také samozřejmě možné, že se různým aktivistům podaří změnám v České televize zabránit, a v takovém případě pak nejspíš dojde k její privatizaci. Na jednu stranu by to byla škoda, na stranu druhou by ale občané aspoň nemuseli platit televizní poplatky. Nemá smysl dál financovat veřejnými penězi provoz firmy, která se vymkla veřejné kontrole a je de facto vlastněna svým ředitelem.
